Styly zahrad – Asijská zahrada

Může-li být nějaká kultura vzdálenější té naší, bude to pravděpodobně asijská. Přesto se najde celá řada obdivovatelů japonského či čínského zahradního umění, kteří se snaží alespoň v náznacích tomuto stylu přiblížit i ve své vlastní zahradě. Slovo přiblížit v předchozí větě jsme zvolili záměrně, protože mikrosvět asijské zahrady je natolik složitým systémem plným symboliky a důležitých detailů, že vytvořit skutečnou japonskou či čínskou zahradu je úkolem pouze pro zkušené mistry. Prazáklad vychází z hluboké filozofické myšlenky, že každý kámen, větvička, voda nebo písek mají svůj význam.

Pokud se to vše povede poskládat na miniaturní kousek půdy, vznikne ideální prostor pro relaxaci a meditaci, který je zajímavý i překvapivý v průběhu celého roku. Detail v něm musí vyniknout, zároveň ho ale musí člověk hledat a musí ho umět také najít. Nic není náhodné, vše podléhá daným pravidlům. Ta se utváří již bezmála patnáct století. Japonsko při hledání vlastní cesty zahradního umění sice přejalo čínské myšlenky, ale postupně je přetvořili, dali jim jiný význam a dovedli je k dokonalosti, aby se drobné nuance postupně zase začaly vytrácet a opět se přibližovat ke stylu čínskému. Pokud navštívíte staré asijské zahrady, proniknete do světa meditací, čajových obřadů, suchých kompozic i rezidenčních parků. Budete-li se pečlivě dívat a necháte-li na sebe působit i vjemy, které na první pohled či poslech nejsou patrné, můžete se pokusit vytvořit si podobný mikrosvět i na své zahradě.

 

Japonské javory

Pokud jste je zkoušeli pěstovat a nedařilo se, byla příčinou většinou nevyhovující půda. Tyto méně vzrůstné dřeviny s atraktivně tvarovanými i zbarvenými listy totiž nejlépe rostou v kyselejší půdě s dostatkem vláhy, která ale nesmí být přemokřená a musí být dostatečně propustná, protože těžkou půdu se stagnující vodou japonské javory nesnášejí. Ideálem je pak místo poblíž vodního prvku, protože vyšší vzdušná vlhkost jim prospívá. Japonské javory rostou poměrně pomalu, není proto třeba je řezat. Protože slunce může zejména v létě poškodit jejich listy, je vhodnější pěstovat je na místech s toulavým stínem.

Miniaturní dřeviny

Umění tvarování dřevin do podoby bonsají pochází ze starověké Číny z doby před přelomem letopočtu. V 6. století se pěstování bonsají dostává do Japonska, výrazně se zdokonaluje, ale i zjednodušuje. Pozorováním volně rostoucích stromů v přírodě vypracovali Japonci klasické styly bonsají, podle kterých se bonsaje tvarují dodnes. V našich zahradnických centrech vám nabídneme klasické pokojové i venkovní bonsaje i velké tvarované stromy určené do zahrady. Ty sice mají tvar bonsají, vzhledem k jejich rozměrům by je však nebylo správné takto označovat.

Okrasné traviny

Bylinné patro zastupují v asijských zahradách nejčastěji okrasné trávy, které se k jejich filozofii výborně hodí – nestrhávají na sebe pozornost křiklavými barvami, podněcují fantazii svými tvary i šuměním ve větru, svými přijatelnými rozměry se hodí i do menších prostor, kde mohou být náhradou bambusu. Vyzkoušejte třeba rákosovku (Hakonechloa), pomaleji rostoucí trávu s jemným, vzdušným vzhledem, která díky svému pohybu i za slabého vánku dokáže napodobit vodu. Hodí se jako podrost stromů s řidší korunou, při pravidelné zálivce poroste i na slunci.

Solitérní kámen i kamenné moře

Zatímco čínská zahrada je typická většími kameny tvořícími výrazné dominanty, v nichž je možné spatřit obraz živých tvorů či horských velikánů, japonská zahrada si vystačí s kameny menšími, rozdělenými do skupin po celé zahradě. Používá se také drobnější kamenivo, oblázky či písek – pečlivě uhrabané do stylizovaných vlnek symbolizuje jezero či moře.

Kamenné lampy

Jedním z detailů, bez nichž se asijská zahrada neobejde, jsou kamenné lampy, používané nejen jako utilitární doplněk, ale – jak jinak – také jako symbol. Nepostradatelné byly v čajových zahradách. S postupem doby se rozvíjel jejich design, vznikaly nové tvary a typy. Pro dokonalou autentičnost je třeba volit lampy kamenné, vyrobené z několika částí.

Neviditelný obrubník

Nejen v japonské zahradě přijde vhod praktická pomůcka pro oddělení dvou ploch s různým povrchem, například trávníku a štěrkové plochy. Neviditelné obrubníky se snadno instalují pod travní drn nebo do mělkého výkopu podél oddělované plochy a podle druhu se buď kotví pomocí hřebů, nebo se jen zafixují zemí. Důležité je dodržet správnou hloubku, aby horní hrana obrubníku byla ve stejné výšce, jako je výška terénu, do kterého ho instalujeme. Pak je obrubník jednak neviditelný, jednak bezpečně schovaný před noži sekačky, takže ho lze bez problémů přejíždět.

 

Text: (red); foto: Dreamstime a PRO VOBIS